Původ rumu

Martinik (francouzsky Martinique) je zámořský departement Francie, ležící na stejnojmenném ostrově v Karibském moři. Je součástí souostroví Malých Antil a nachází se mezi ostrovy Dominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1128 km² a žije na něm cca 400tis obyvatel.

Historie

Díky archeologickým vykopávkám v roce 2000 se našly důkazy o prvním osídlení ostrova. Tito první „obyvatelé“ byli nomádi, ale neusadili se tam trvale. Stejně jako u ostatních ostrovů v Karibiku, první osadu zde vytvořili Indiáni zvaní „Arawakové“ kolem 14. století. Usadili se v pobřežních oblastech a konzumovali hlavně mořské plody a další plodiny. 15. června 1502 připlul Kryštof Kolumbus k pláži Anse Carbet . Ostrov ho ohromil svou krásou. Na více než století však Martinik upadl v zapomnění. Španělé totiž usoudili, že Malé Antily nejsou země, které by mohly přinést dostatek bohatství. Jsou to Francouzi, kteří budou považovat toto místo za zajímavé a trvale se tam usadí.

Kardinál Richelieu, jménem krále Ludvíka XIII., Vytvořil Compagnie des Indes d’Amériques (1635-1650), aby kolonizoval ostrovy Malého Karibiku. Dobytí Martiniku začíná 1. září 1635 příchodem Pierra Belaina Esnambuca. Přestěhoval se na Martinik se stovkou společníků do oblasti města Saint Pierre. Martinik se tak stal francouzskou zemí. Na konci 17. století jsou místní trvale odstraněni nebo vyloučeni z ostrova. Tím se zde rozmohl obchod s otroky (převážně z Afriky) a tedy i příchod nové populace na ostrov. Francouzi se zde začali více zabydlovat, aby využívali místních zdrojů. Ženy byly zajaty a staraly se o domácí práce v domě pánů nebo údržbu plantážních zahrad. Muži byli zodpovědní za práci na poli a plantážích cukrové třtiny, na vrcholu cukrovarnické éry na Martiniku.

V letech 1635 až 1789 bylo deportováno přibližně 700 000 otroků na tři francouzské kolonie v Karibiku – na Martinik, Guadeloupe a Saint-Domingue. V roce 1745 z 80.000 obyvatel tvořili cca 65,000 otroci.

Jednou z prvních pěstovaných plodin ve velkém byla káva. Do Evropy byla zavedena Holanďany a Francouzi ji velmi rychle implantovali do svých karibských kolonií (Martinik, Guadeloupe, Saint Domingue). Z těchto kolonií se tak rychle staly přední světoví výrobci kávy. Pěstování kávy však ve skutečnosti vyžaduje nákladné investice a tvrdá konkurence v Latinské Americe je přinutila, aby se osadníci obrátili k produkci tabáku a cukru.

Tajemství výroby třtinového cukru vnesli na Martiniku nizozemští židovští osadníci vyhnáni z Brazílie. S prvními destilačními technikami destilace šťávy, které vylepšil otec Labat v roce 1694, začala éra alkoholu.

Otec Labat zdokonalil výrobní proces tím, že vymyslel destilační přístroj. Mnoho cukrovarů se přidávalo k lihovarům a Francouzské Antily se staly motorem rozvoje výroby cukru a rumu. Cukrovarnický průmysl se rychle rozvíjel, počet cukrovarů se zvýšil ze 119 (rok 1671) na 456 (rok1742). Plochy obdělávané třtinou se zvětšovaly a technický pokrok (například mlýny) umožňoval zvýšenou produkci.

Díky kodexu Noir z roku 1685 (zakazoval zneužívání a špatné zacházení s otroky na plantážích a potlačoval nezákonný obchod mezi Afrikou a Západní Indií) se otroctví dobře regulovalo. V roce 1724 vznikla druhá verze kodexu. Otroci z Afriky žili v dřevěných chatrčích na rozlehlém panství jejich pána a byli považováni za majetek svého pána. Otroci se mohli navzájem oženit, stěžovat si na špatné zacházení. Otrok mohl být obchodován nebo prodán jinému majiteli. Ačkoli se na Martiniku odehrálo několik otrockých vzpour, žádná z nich neměla za následek změnu stavu těchto poddanských populací. Tento systém trval na Martiniku dvě století, než bylo 22. května 1848 vyhlášeno zrušení otroctví na ostrově.

Od ukončení otroctví se osadníci potýkají s obtížemi při práci. Obrátí se na Asii (Indie a Čína) a Afriku (Kongo). Někteří se přizpůsobují a integrují do místního obyvatelstva sňatkem, včetně kreolských potomků bývalých otroků. V roce 1898 žilo na Martiniku 175 000 obyvatel (150 000 černochů a mulatů, 15 000 Indů a 10 000 bílých). V roce 1881 se zaznamenal určitý pokrok s všeobecným volebním právem mužů a povinném veřejném vzdělávání. Spojením černých a bílých obyvatel vznikají mulati, kteří začali zastávat vysoké postavení díky povinnému vzdělání (lékaři, učitelé,..).

Jedním z nejvýraznějších prvků historie Martiniku ve 20. století byla erupce Mount Pelee. Město Fort de France se stalo novým hlavním městem Martiniku namísto Saint Pierre, které bylo zcela zničeno lávou ze sopky. Martinik poté poznal mnoho ekonomických a sociálních problémů. Cukrovarnický průmysl je ochromen konkurencí řepného cukru vyráběného ve Francii a cukrové třtiny na ostatních okolních ostrovech.

V roce 1946 byl zvolen starostou Fort de France Aimé Césaire, mladý černý Martiničan, který studoval ve Francii a napsal několik básní a knih o stavu černochů v Karibiku. Odsoudil zkorumpovanou moc a prosazuje nejlepší způsob rozvoje a modernizace Martiniku integrací s Francií. Hájí tedy zákon o oddělení, aby se Martinik stal francouzským departementem, nikoli kolonií. To se povedlo 19. března 1946.

Neisson Distillery

Jedná se o malý lihovar u kraje jedné rybářské vesnice na ostrově Martinik, který byl založený v roce 1931 bratry Neissonovými. Jean, chemický inženýr, zasvětil svůj profesionální život zdokonalování destilačních technik. Rodinný podnik následně převzali Jeanovi potomci. Nejprve Claudine a poté její syn Grégory. Dnes tedy podnik vede již třetí generace rodiny Neisson. Tento lihovar se stal lídrem v oblasti Rhum Agricole díky Appellation d’Origine Contrôlée (AOC), což  je francouzský ekvivalent anglického chráněného označení původu (CHOP). Toto označení vzniklo v listopadu roku 1996 a zasloužil se o to především otec Claudine a s jeanem-Pierrem Bourdillonem. Přechod na ekologické zemědělství začal v roce 2013 a v roce 2016 byl spotřebitelům nabídnut první organický rum AOC Martinique. Neisson vlastní čtyřicet hektarů v obci La Carbet a zpracovává pouze třtinu ze svých plantáží, kde se snaží pěstovat tři nehybridní odrůdy cukrové třtiny: Malanoi, Rubanée a Crystalline. Po letech výzkumu používá Neisson své vlastní nativní kmeny kvasinek, vybrané z těch, které se zde přirozeně vyskytují. Pomalé kvašení čisté třtinové šťávy trvá až 72 hodin (nejdelší ze celých Francouzských Antil) a díky tomu se vyvíjí jedinečná aromatická řada. Destilaci zde provádí v bájném sloupci Savalle Column Still z roku 1938. Poctivá řemeslná a pečlivá práce produkuje úžasné rhumy velké struktury a bohaté chuti. Rhumy jsou lahvované v již ikonické obdélníkové láhvi zépol karé.

Zajímavá vás více o příběhu této značky a jejich majitelů? Určitě se podívejte do nově vydaného časopisu RUM / RON / RHUM SPECIÁL. Ten vydává společnost Warehouse1 a můžete jej zakoupit zde: https://www.warehouse1.cz/cs/casopis-warehouse-1-rum-ron-rhum-special. Na stránce 73 najdete příběh právě této značky, který mě opravdu dostal a hltal jsem každé slovo. Ten příběh Claudine je opravdu zajímavý a neměla to vůbec jednoduché, tedy doporučuji přečíst.

Neisson Cuvee Speciale Tatanka La Coupeur

Tento bílý nestařený rum z roku 2020, lahvovaný speciálně pro Habitation Velier, nese název „ La Coupeur “, což by se dalo přeložit jako řezačka. Rum je vyrobený z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, jde tedy o klasický zemědělský rum. Samozřejmě i tento rum nese chráněné označení AOC (Appellation d’Origine Contrôlée). Láhev byla vyrobena ve dvou různých verzích. Na první je muž v růžové košili s bílým kloboukem a vedle něj 2 rostliny cukrové třtiny, na druhé (ta je v této recenzi) je muž v modré košili s růžovým kloboukem a jednou rostlinou cukrové třtiny.

Láhve vznikají v dílnách Tatanka, které své produkty posílají především do Gueadeloupe a Martiniku. Tyto ateliéry zastupuje společnost Tamtam production a nachází se v krásném areálu palírny La Mauny v obci Riviére Pilote. Dílny jsou otevřeny veřejnosti a již více než 10 let se produkce provádí převážně ve věznici Ducos na Martiniku. Společnost Tamtam production díky koncesní smlouvě totiž těží z prostoru věnovaného věznici a školí zde pracovníky pro výuku místních řemesel (malování na sklo, malování na dřevo a práce se dřevem). První láhve byly navrženy martinickým umělcem panem Tatankou již v roce 1996 a představují nám výjevy ze života v palírně. Je to pocta tvrdé práci mužů a žen, kteří se podílejí na vývoji rumů Neisson.

Barva

Čistá, průhledná, bílá, kapičky po prokroužení stékají nepravidelně a středně rychle dolů po stěně sklenice.

Vůně

Krásná, velmi ovocná vůně mladého řemeslného rumu. V nose působí poměrně jemně, sladce a lehoučce kyselkavě. Je to velmi svěží vůně a dominantní je zejména cukrová třtina, tropické i naše ovoce a posečená tráva. Ovoce je skutečně takový příjemný mix, kde jsem rozeznal především lehce kyselé citrusy (citrony, pomeranč), pomelo a karambolu. Z našich plodů jsou to zejména švestky, meruňky a lehce nakyslá zelená jablka. Ta ovocná složka dominuje vůni, ale ke konci lze zachytit i nádech bylinek a těžší vůni půdy.

Chuť

Z počátku se jeví poměrně silně a sladce, po polknutí zahřeje v břiše. I v chuti je velice dominantní hned ze startu cukrová třtina a velká dávka ovoce. Nejvýraznější jsou citrusy, zejména pomeranč a limetka, které příjemně doplňuje citronová tráva a kůra. Opět se krásně projeví ta svěžest zemědělského mladého rumu, která mimo ovoce nabízí i značnou dávku posečené trávy a příjemný závan bylinek a květin. Závěr je poměrně dlouhý, svěží, ovocitý a výrazný.

Láhev

Láhve všech Tatanek jsou pro mě uměleckým dílem a jsou to jedny z mých naprosto nejoblíbenějších láhví, co se designu týče. Zde máme černou keramickou láhev, na kterou umělec nakreslil výjev plantážníka, jenž sklízí cukrovou třtinu. Vše je ručně malované a mezi jednotlivými láhvemi ve stejné sérii můžete vidět lehké odchylky a nesrovnalosti v tazích štětcem. Sérií ručně malovaných láhví je spousta , každá je skutečně unikát a vychází v omezeném množství pár set láhví.

Cena

Neisson Tatanky bohužel u nás nekoupíte. Nezbývá vám nic jiného, než dražit na aukcích, prohledávat zahraniční eshopy, nebo sehnat kontakt na někoho z Francie či Martiniku, kdo by vám láhve poslal. Ceny se pohybují různě, většinou je to kolem 100euro, ovšem jsou i vzácnější kousky mnohonásobně dražší.

Závěr

Tyto nádherné, ručně malované láhve z Martiniku jsem chodil obdivovat do Havany v Brně již před několika roky. Srdce mi poskočilo, když jsem viděl tu neskutečnou sbírku, kterou má můj rumový kamarád René. Tomu mimo jiné děkuji za informace, které mi k těmto rumům poskytl. Láhve jsou skutečně nádherné a i samotný rum je opravdu moc dobrý. Pokud máte v oblibě mladé agricole rumy z Martiniku stejně jako já, budete moc spokojeni. A ve vitríně je to skutečná ozdoba sbírky. Jedinou vadou na kráse je fakt, že je prozatím u nás neseženete mimo aukce. Snad se to do budoucna podaří změnit.

Publikováno: 17. března 2022 Aktualizováno: 17. března 2022

Chcete podobnou recenzi i pro váš e-shop?